Při práci se dostanu na místa, kam ostatní jezdí na dovolenou

Při práci se dostanu na místa, kam ostatní jezdí na dovolenou

Specialista provozu sítě Ondřej Zelinka se i díky nám přestěhoval z Prahy do podhůří Krkonoš. Stará se teď o pevnou síť v Jilemnici – a zároveň prozkoumává krásy krkonošské přírody. Jak sám říká, práce je pro něj i životní styl. A je to životní styl plný zajímavých příběhů. Právě ty na vás čekají v rozhovoru, tak čtěte dál.

Jaká je náplň vaší práce?
Pracuji hlavně v terénu  a největší část mojí pracovní náplně zabírá údržba existující sítě. Tu může poškodit třeba extrémní počasí,  ale i takové zbytečné věci, jako když někdo překopne kabel. Ať je za tím cokoliv, na nás je zajistit, aby síť byla co nejrychleji zase v pořádku. Celkově mi opravy a montáž sítí zaberou 90 % času. Ale pod rukama mi projde i výstavba rDSLAMů nebo FTTH přípojek.

Zvládnete to všechno sám, nebo jezdíte s nějakým kolegou?
Mám to štěstí, že většinou jezdíme ve dvou. Je to kvůli bezpečnosti, ale i tomu, že některé věci sami neuděláte. Třeba musíme být zároveň na dvou koncích dlouhého kabelu. Jinak vždycky říkám, že každá práce je i životní styl. Jsme v ní přece většinu dne a ovlivňuje všechno ostatní v životě. S člověkem, se kterým pracujete, máte vztah skoro jako v manželství. Trávíte spolu kolikrát víc času než se životním partnerem, takže když vás kolega štve, chodí se do práce těžko. Proto je důležité ten vztah opečovávat.

A se současným kolegou vám to šlape dobře?
Naštěstí báječně. A vůbec už si nedovedu představit, co bych si v práci počal bez jeho odborných znalostí. On se zase může spolehnout na mě. Třeba i proto, že jsem pracoval v Praze, kde je síť opravdu velká. Navíc už nám je přes třicet let. A za těch deset, co jsme v oboru, už jsme ostřílení a klape nám to. 

Komunikujete v CETINu pravidelně ještě s dalšími lidmi?
Hodně se bavím s dispečery, ti jsou k nezaplacení. Ať zavolám kdykoliv, vždycky jsou hrozně milí a někdy je s nimi i sranda. Vždycky se snaží pomoci. Někdy to je až dojemné – je vidět, že jsme od sebe sice daleko, ale jde nám o stejnou věc. Člověk cítí, že na to není sám a má za sebou zázemí silné firmy. 

Jak jste se vlastně do práce v CETINu dostal?
Byla to souhra šťastných náhod. Vyučil jsem se v Praze na učilišti spojů, takže jsem spojový a telekomunikační mechanik. Pracuji v oboru, který jsem vystudoval, po škole jsem nastoupil do firmy TEMO-TELEKOMUNIKACE a pak šel na tři roky do zahraničí – konkrétně Švýcarska a Německa. Staral jsem se tam o rádiové sítě. Když se nám pak narodil kluk, chtěli jsme ho vychovávat v Česku. Původně jsem přemýšlel, že u rádia zůstanu, ale nakonec jsem se vrátil ke kořenům a v roce 2018 jsem začal pracovat v CETINu. 

Jak se událo, že jste se z Prahy přestěhoval do podhůří Krkonoš?
Vždycky jsem chtěl dvě věci: pracovat v telekomunikacích a bydlet v Podkrkonoší. A díky CETINu můžu mít obojí. Tady v kraji se jinak práce v oboru hledá těžko. Naštěstí CETIN potřeboval někoho do Liberecké divize a já se mohl stěhovat. 

Takže jste tu spokojený?
Je to tady skvělé. Trajdám si po kopečkách a dělám svoji práci. Jak už jsem zmiňoval, je to pro mě i životní styl. Každý den se dostanu na nová krásná místa, kam třeba lidé běžně jezdí na dovolenou. Já sem jezdím za prací a  to je popravdě ten nejlepší zaměstnanecký benefit. Velké kopce v pozadí, zelené stromy, příroda se mi v průběhu roku mění před očima… Fakt nádhera. Když takhle s kolegou na začátku dne pijeme za úsvitu kafe s výhledem na hory, je na světě krásně. Práce venku mě opravdu baví. Jak rád říkám, mám největší a nejzelenější kancelář. 

Navíc  mám na každém pěkném místě připravený i nějaký pěkný úkol, takže se nemám čas nudit. Zároveň to ale není stres, protože když tuhle práci děláte dlouho, většinu věcí odbavíte tak nějak rutinně. Mění se hlavně to, na jakém krásném místě svoje schopnosti uplatníte. A navíc je to takhle ve dvou lidech i sranda. 

Jak se práce mění v průběhu roku?
V létě je provoz menší, samozřejmě díky dovoleným, Špičky jsou na jaře a na podzim. Před zimou se silničáři a stavební firmy snaží dohnat práce z léta, takže překopnutých kabelů je víc a zrychlí se tak tempo i nám. Na jaře zase řešíme různé problémy, které napáchala zima. A když se k tomu se přidají třeba bouřky, máme plné ruce práce. Vlivy počasí prostě dávají síti co proto. 

Jaká je vaše práce snů?
V mládí jsem si hlavně chtěl hrát a sportovat. O práci jsem moc nepřemýšlel. Na učiliště jsem šel proto, že na základce mi to tolik nešlo. Nakonec jsem rád. Byla to – a pořád je – dobrá škola a mohlo by se z ní rekrutovat spousta telekomunikačních pracovníků do větších firem. Mě si můj první zaměstnavatel ostatně taky našel už na škole. 

Co rád děláte ve volném čase?
Mám rád sport – jezdím na kole a běhám. Takže mě potěšilo, když se CETIN zapojil do akce Běhej lesy. Je to skvěle zorganizované. Jen mě mrzí, že jsem si v tréninkovém zápalu poškodil achilovku. Původně jsem se hlásil na více závodů, ale teď musím čekat, až zánět odezní. 

A i na tu cyklistiku je moje práce super. Když v autě uvidím nějaké pěkné místo, v sobotu stačí vytáhnout kolo a vyrazit tam znovu. 

Co vás na práci baví nejméně?
Doba postoupila a i jako technik teď mám víc administrativy. Musím na počítači zpracovávat různé výkazy, navštěvovat online kurzy, vyplňovat žádanky, řešit dovolenou… A popravdě, když dojedete udření pozdě domů, už se vám do papírování moc nechce. 

A co nějaké zajímavé zážitky?
Nejzajímavější mi asi přijde, že na metalické síti pracujeme s tou nejmodernější technologií, jako jsou rDSLAMy, ale zároveň tu máme kabely staré klidně sto let. Musíme prostě umět rozebrat olověný kabel po Němcích i svařit optiku. 

Mimochodem, tyhle staré kabely jsou pro CETIN a hlavně pro naše zákazníky velká výhoda. Jsou často na místech, kam by je už dneska nikdo nikdy nedal. A díky moderním technologiím umíme po kabelu starém osmdesát let bez problémů pustit internet o rychlosti 100 Mb/s, což spoustě lidí stačí. 


Jaký nástroj nebo nářadí v práci nejčastěji používáte?
To je jednoduché: mozek a ruce.